V období druhé světové války se změnil název obce na německý Glatzen. V místních lesích trvale pobývalo asi 40 000 německých vojáků. Jen krátkou dobu po válce byla Kladská opět přístupná. Brzy tu vzniklo vojenské pásmo a Kladská pak patřila pod vojenskou lesní správu a v zámečku bylo výcvikové středisko pro lesní dorost (od roku 1952). Koncem padesátých let se v okolí Kladské otevřely čtyři šachty pro těžbu uranu. Vzniklo nebezpečí, že budou ohroženy mariánsko-lázeňské minerální prameny. Uran však byl důležitější. K 1.1.1959 byl zrušen vojenský prostor a počátkem šedesátých let se zastavila i těžba uranové rudy.

V roce 1956 tu byly postaveny čtyři domky pro lesní dělníky. Roku 1960 lovecký zámeček vyhořel, byl však opraven. Ve srubech, kde bydlívali vojáci, byli později brigádníci a nakonec zůstaly sruby prázdné. Sokolovské státní statky je kolem roku 1980 prodaly podniku Chemopetrol Litvínov, který je nechal opravit.

Už před sedmdesáti lety, v roce 1933 byly vyhlášeny státní přírodní rezervace Kladské rašeliny. V okolí Kladské leží čtyři chráněná vrchovištní rašeliniště: Lysina, Paterák, Tajga a Malé rašeliniště. V nich tvoří hlavní porosty borovice bažinná – blatka, která na Lysině vytváří klečovou formu. Ochrana těchto rašelinišť má význam vodohospodářský i přírodovědecký. Kladská se svými rezervacemi tvoří nejvýznamnější část zdejší Chráněné krajinné oblasti Slavkovský les, která byla vyhlášena v roce 1974. Sídlem této správy jsou Mariánské Lázně. V září roku 1977 byla otevřena naučná stezka kolem Kladského rybníka a je dodnes hojně navštěvována.

Kladská patřila správou pod obec Kynžvart. Od 1.4.1976 přešla pod Mariánské Lázně, kde je dosud. Dnes má 67 stálých obyvatel. Hostinec, zámeček a ostatní zařízení jsou opět v provozu a slouží veřejnosti.