Kladská se nachází uprostřed Slavkovského, dříve Císařského lesa. leží v nadmořské výšce 814 m nad mořem, asi 7 km od Mariánských Lázní. Rozlehlé území patřilo k Chodskému lesu, které střežili chodští strážci. Hlídání státní hranice bylo řízeno z hradu Tachov a z města Teplé. Hranicemi mezi oběma centry býval Kosí potok.

Lesy byly neprostupné. Vedla jimi jediná stezka, slavná Via regia. Mířila sem z krajů při Mohanu, přes Chebsko. U hradu Kynžvartu vystupovala na plošinu Císařského lesa a dále vedla směrem k hájence Královský kámen, kolem Nimrodského ringvalu do Teplé a dále do nitra Čech. Stále ji připomíná i v dnešní době prastarý název „Královský kámen“ i stopy v okolním terénu. Jako pohraniční hvozdy byly nedotknutelné s přísným zákazem mýcení či zakládání nových obcí. A tak mezi dnešním Kynžvartem a Mnichovem ležely po staletí jen hluboké lesy.

Po roce 1322, po připojení Chebska k české koruně, se sice hranice státu posunula na západ a v Císařském lese nebyly dále nutná „hraniční rezervace“, ale brzy na to byly lesy znovu „rezervovány“ českým králem pro těžbu rud a zákaz mýcení a budování nových obcí platil dál. Celé 15. a 16. století je dobou rozkvětu těžby cínu s centrem ve Slavkově a Krásně.

Tato „hornická rezervace“ byla přísně dodržována až do roku 1786. Když tepelský opat Trautmannsdorf chtěl založit nové lázně, tato hornická rezervace byla nepřekonatelnou zábranou. Proto tehdy prosadil ve Vídni zrušení rezervace za výkupní sumu 11 tisíc zlatých a za odstoupení lesností mezi závorou panství u Kladské myslivny (bývalý Bašuš) a Vlčím kamenem. Toto potvrzují i objevy pana F. Koubka z roku 1981, který nalezl v těchto místech souvislou řadu hraničních kamenů řazených v pravidelných odstupech od sebe. Kameny mají po stranách iniciály “ M “ (Metternich) a “ K “ (klášter). Vzácně je uváděný i letopočet 1781. V letech 1786 až 1873 zůstávaly lesy majetkem dvorní komory pod c. k. montánní správou v Horním Slavkově.

Roku 1873 zakoupil Kladskou od státu Otto Fridrich Schon burg – Waldenburg. Nové panství zahrnovalo rozsáhlé území kolem Kladské, včetně obcí Rockendorf (od roku 1984 Žitná) a Krásná Lípa (zanikla). Území mělo přes 6 000 ha a bylo rozděleno na čtyři revíry: Kladská, Sangerbergský, Perlsberský a Vranovský. V roce 1875 začala výstavba Kladské. Byl postaven lovecký zámeček, rentovní úřad (stavení u křižovatky), vedle něho fořtovna, dva sruby pro úřednictvo, hostinec U tokajícího tetřeva, stavení pro kočího a za zámečkem hospodářská stavení. Celý areál byl přivezen z výstavy ve Vídni, kde ho kníže koupil. Švýcarský areál byl ve Vídni rozebrán, převezen na Kladskou a Švýcary znovu sestaven. Nejbližší okolí bylo parkově upraveno. Z Mariánských Lázní sem vedla soukromá knížecí cesta přes Královský kámen. Kníže povolil užívání této cesty pouze pro kočáry a pozdější dopravní prostředky- auta i omnibusy- musely jezdit po okresní silnici do Sangerbergu (od roku 1947 Prameny) a odtud na Kladskou po značné objížďce.

Majitel Kladské princ Sigismund Schonburg- Waldenburg (1866 -1936) byl vášnivým milovníkem přírody a chovu zvěře. Za něho měla Kladská velmi vysoké stavy zvěře a knížetem nepohnuly ani naléhavé prosby svých myslivců ke snížení jejich stavů. Na měsíčních úředních dnech předkládali myslivci soupisy škod, které způsobili jeleni v lesích. Les však zajímal Schonburga méně než jeleni. Byl pyšný na to, že Kladská je druhý největší revír s vysokou v Čechách, po Černínově revíru v Krkonoších.

Zajímavá je tradice bílého jelena na Kladské. Trofej bílého jelena prý zdobila stěnu místního hostince. Jeho kult má starší kořeny. Podle pověsti stavitel zdejšího vodního díla Dlouhé stoky, Rosmeissel, projektoval trasu kanálu podle stezky, kudy táhnul bílý jelen. Dlouhá stoka odvedla zdejší vody do Slavkova k pohonu mlýnů a drtíren. Stavěla se v letech 1531-1536. Neuvěřitelně přesně se drží vrstevnic, takže se místy zdá, že teče proti kopci. Dlouhá stoka vytéká z Kladského rybníka a část je ji ještě dnes zachována.